Kdo a proč si starožitnosti kupuje?

„Naše zákazníky je možné rozdělit do tří skupin. Jednak jsou to ti, kteří chtějí svým blízkým nebo sobě prostě udělat radost něčím hezkým. Nic víc a nic méně. Kritériem pro ně je, zda se jim (nebo obdarovaným) něco líbí nebo nelíbí.

Druhou skupinou tvoří sběratelé. To jsou moc zajímaví lidé!

Takový opravdový sběratel je ochoten dát například za plechovou lokomotivu firmy Märklin, nebo za rakouskou šavli, jaká mu dosud chybí ve sbírce, téměř cokoliv. Je to jistý druh posedlosti, ovšem pro nás starožitníky - sympatické posedlosti. Sběratelství je staré jako lidstvo samo, jak se říká "už staří Římané..." Nejvěhlasnější v české historii jsou určitě sbírky císaře Rudolfa II, který proměnil celý Pražský hrad v obrovskou galerii. Rudolf sbíral nejen nádoby z křišťálu, šperky z českých granátů či Dürerovy a Tizianovy obrazy, ale také hřebíky z Noemovy archy, nebo zuby zkamenělého žraloka.

Třetí kategorií jsou obchodníci, lidé, kteří starožitnosti nakupují a prodávají za účelem výdělku, zisku. To je v pořádku, pokud to nejsou jedinci, pro které není doslova "nic svaté". Tím myslím třeba obchodování s vykradači kostelů. Ale i takoví zde vždycky byli, jsou a bohužel i budou“.

Jaké zákazníky vidíte nejraději ve vašem starožitnictví?

„Všechny poctivé. I ty potenciální, kteří se jen zajdou podívat, a jak říkám - oko potěšit. Obchodníci vědí přesně, co a za kolik chtějí koupit. My máme radost, když se sběrateli rozzáří tvář nad novým přírůstkem do sbírky. A určitě si u nás vybere i ten, kdo chce sebe nebo jiné potěšit. Každý zde může nakoupit třeba porcelán, sklo, obrazy a grafiky, staré fotografie, šperky a mnohé jiné hezké věci.

A ti, kteří mají doma něco, co považují již za nemoderní nebo zbytečné, to mohou nabídnout za hotové nebo do komisního prodeje a udělat tak třeba radost jiným.